Historie zdravotictví ve městě Moravská Třebová
Názor na původ nemoci byl ve středověku dán historickým vývoje země. Naprostá většina běžné populace považovala v souladu s učením církve nemoc za Boží zásah, ať již trest za spáchané hříchy, životní zkoušku nebo šanci odčinit hříchy a dosáhnout spásy. Od poloviny 14. století se však i čeští lékaři zařadili po bok svým kolegům ze zavedených univerzit, kteří psali obecně i jednotlivě o vnějších vlivech nebo vnitřních příčinách vzniku nemocí. Vývoj zdravotnictví začínal i v Moravské Třebové postupně od léčitelů, kořenářek, městských fyziků a špitálníků. První veřejné zdravotnické zařízení ve městě fungovalo již v letech 1398 – 1408, kdy byl zřízen městský špitál před Dolní branou, na rohu dnešní Moskevské ulice a Třídy Čs. armády, jakožto jeden z nejstarších v našich zemích. Sestával z vlastního špitálu a ze špitálského kostelíku. Název zařízení sám prozrazoval jeho hlavní účel: Zaopatřovací dům pro zchudlé měšťany u svatého Lazara. Vedle charitativního účelu sloužil i k izolaci infekčně nemocných, což se uplatnilo při častých epidemiích. Špitál měl kolem 40 lůžek, v případě potřeby počet umístěných mohl být i více než dvojnásobný. Stavba špitálu se nedochovala, byla poškozena opakovanými požáry a zvláště pak při požáru v roce 1840 byla prakticky odstraněna a dochovaly se jen zbytky základů a něco ze zdiva z kostelíka, který byl nahrazen novogotickou stavbou. Stal se ale velkou překážkou dopravního ruchu hlavního silničního tahu Olomouc – Hradec Králové a tak po příslušném řízení byl kostelík v březnu 1977 zbourán. Počátkem 40. let 19. století poskytoval ve městě zdravotní péči 1 lékař, 3 ranhojiči, 1 lékárník a 6 zkušených porodních asistentek75. Jiným zdravotnickým zařízením ve městě byly léčivé lázně, otevřené v roce 1851 nad léčivým pramenem v domě na nynější Zámecké ulici číslo 11 majitelem Josefem Eyermannem. V lázních byly léčeny podle vyhlášky a podle dobrozdání městského fyzika Dr. Vincence Webera nejrůznější choroby krevního oběhu, zažívacího traktu nebo močových cest. Lázně však byly v provozu jen několik let, léčivý pramen byl pak zasypán.
Na vznik nemocnic mělo velký vliv několik významných okolností v 19. století. Stimulem pro vznik tohoto zdravotnického zařízení byly především válečné události. Po skončené prusko-rakouské válce v roce 1866 se rozmohly epidemie, zvl. cholery. Tyto okolnosti pak měly za následek, že rakouská vláda vydala 30. dubna 1870 zákon o organizaci veřejné zdravotnické služby, která se přirozeně týkala i našich zemí. V zákonu jsou rozvedeny hygienicko-epidemiologické zásady veřejného zdravotnictví, podporován vznik nemocnic a ustaveny tak zvané Zdravotnické okresy, které měly přednostu lékaře. Šlo tehdy o jeden z nejpokrokovějších zdravotnických zákonů v Evropě a je zajímavé, že některé zásady tohoto zákona platily u nás až do roku 1949, kdy vešla v platnost jiná zákonná nařízení, jež pak konečně vyústila v roce 1951 do zákona č. 103 o sjednoceném zdravotnictví a ústavech národního zdraví.
Moravské Třebové věnoval kníže Lichtenstein pro stavbu parcelu, městská spořitelna a městská rada zajistily příslušné finanční částky, jež zpočátku činily 69 000 zlatých a tak mohl být v roce 1892 položen základní kámen pro stavbu nemocnice. Stavba pak pokračovala při tehdejší malé mechanizaci stavebnictví poměrně rychle a tak již za dva roky byla nemocnice 10. června 1894 slavnostně otevřena. Nemocnice tehdy sestávala z první budovy jednopatrové, druhé přízemní a márnice. Nemocnice měla na svoji dobu vzniku relativně moderní vybavení, budovy byly již tehdy spojeny telefonem a v každé byl vodovod. V hlavním pavilonu vlevo byly dva pokoje po 4 lůžkách a jeden dvoulůžkový pro muže, totéž pro ženy. Ve zvýšeném přízemí byl jeden nemocniční pokoj, jeden pokoj operační a dvě ordinační místnosti, dále dvě koupelny a jedna místnost na prádlo. V prvním patře byly tři obytné místnosti pro sestry a jejich ložnice. V suterénu byla kuchyně, prádelna, byty pro služebný personál, různé sklady, dva pokoje pro „zanedbané nemocné“ a jeden pokoj pro hlídače. Nemocnice měla tehdy 30 lůžek chirurgických a 10 izolačních. Již za rok se však ukázalo, že tento počet je nedostačující a tak bylo množství lůžek zvýšeno nejprve o 12 a později o dalších 8, takže nemocnice měla koncem roku 1895 celkem 60 lůžek pro nemocné. Počet 60 lůžek měla nemocnice až do roku 1926, kdy na svém 28. zasedání schválila městská rada nadstavbu jednoho patra na hlavní budově a schválila na to finanční obnos. Se stavbou se ihned začalo, takže ještě v témže roce stoupl počet lůžek na 100. Z toho bylo 80 chirurgických a 20 izolačních. Izolační lůžka byla i nadále umístěna v druhé budově. Po roce 1930 se vyskytlo v Moravské Třebové několik tyfových epidemií, což si vynutilo výstavbu tak zvaného izolačního pavilonu, která byl postaven v roce 1936, měl 45 lůžek a zároveň byl jmenován primář internista MUDr. Walter Bier, takže nemocnice byla již dvouprimariátová, sestávala z chirurgie, kde byl primářem MUDr. Dotzauer a z interny. V roce 1940 bylo nadstaveno první patro u druhé budovy, čímž stoupl počet lůžek o dalších 20. V letech 1940 až 1944 byla v důsledku válečných událostí nemocnice rozšířena o dvě dřevěné stavení, které sloužily pro léčení infekčních onemocnění. Tyto baráky byly postupně do roku 1975 pro nevyužívání zlikvidovány.
Po osvobození v roce 1945 se nemocnice v Moravské Třebové stává českou. Sestávala tehdy z hlavní budovy, kde bylo chirurgické oddělení a prováděly se zde
i porody, s 80 lůžky a ze zahradní a třetí budovy, kde bylo celkem 140 lůžek interních a léčily se zde i infekční a dětské choroby. Prvním českým primářem byl jmenován 1.9.1945 internista MUDr. Jaroslav Špička. Celkem měla nemocnice po válce při 220 lůžcích 6 lékařů, včetně primářů a dále 76 zaměstnanců, z toho však bylo pouze 20 Čechů.
Nová etapa rozvoje zdravotnické péče na moravskotřebovsku nastává po roce 1945 a zejména pak od roku 1951. Po osvobození Československa Sovětskou armádou
převzala česká veřejná správa reprezentovaná ONV v Moravské Třebové i zdejší nemocnici. Ta se po květnu 1945 nazývala Všeobecnou veřejnou nemocnicí v Moravské Třebové a byla krátkou dobu ještě zařízením městským, od 1.1.1946 se stala nemocnicí okresní. Městskou byla nazývána proto, že byla v letech 1892 až 1894 postavena městem Moravská Třebová. V krátkém období několika let dochází k velkým stavebním úpravám jak hlavní, tzv. první budovy, tak dalších objektů v nemocnici. V roce 1950 – 1951 je k této hlavní budově dostavován trakt operačních sálů, kotelny a trafostanice. Z dalších stavebních akcí je třeba připomenout ještě v roce 1946 zahájenou výstavbu bytové jednotky pro zaměstnance v areálu nemocnice. V roce 1949 se osamostatňuje od chirurgického oddělení oddělení gynekologicko-porodní, v roce 1952 vzniká oddělení dětské, roku 1953 oddělení ORL, o něco později pak oddělení oční a nervové. V roce 1949 se také vytvořilo samostatné zubní oddělení řízené ONV.
Zdravotní péče byla od roku 1945 do roku 1951 roztříštěna. Navíc nezajišťovala všem občanům stejnou úroveň poskytovaných služeb. Řídila se stále ještě způsoby z dřívější republiky. Situace se podstatně změnila teprve důsledným uplatňováním zákona č. 103/1951 Sb. o sjednoceném zdravotnictví. Z původně dvouprimariátové nemocnice se stává moderní zdravotnické zařízení. V rámci územní reorganizace v roce 1960, kdy zrušením moravskotřebovského okresu se i zdejší nemocnice stává součástí nově vytvořeného OÚNZ Svitavy, se zlepšilo i vybavení nemocnice. V této další etapě bylo nutno se zaměřit především na maximální koordinaci a propojení odborné péče v novém okrese, neboť nebylo možno, a ani by nebylo ekonomicky únosné, vybavovat všechna zařízení náročnými strojními a stavebními investicemi. Proto dochází i k reprofilizaci některých oddělení. V nemocnici s poliklinikou Moravská Třebová je nejprve přetvářeno oddělení ORL se zajištěním této péče jak po lůžkové, tak ambulantní linii rozšířením ORL oddělením ve Svitavách. Později i oční oddělení, kde tuto lůžkovou péči v okrese zajišťuje rovněž jediné lůžkové oční oddělení v okrese, v Litomyšli. Zatímco prostory po bývalém ORL oddělení mohla nemocnice využít k modernizaci a dovybavení oddělení rentgenové diagnostiky, v prostorách po očním oddělení byla po nezbytných úpravách vybudována Léčebna dlouhodobě nemocných o 46 lůžkách. Dokreslit toto období zdravotnictví na moravskotřebovsku bude nejlepší na konkrétních faktech. V roce 1945 ve zdejší oblasti pracovali zpočátku jen 3 praktičtí lékaři, ale od následujícího roku se počet soukromých ordinací lékařů zvýšil na 10. Tento počet soukromých ordinací se udržel až do roku 1952 a pak se během tří let snížil na jedinou ordinaci, která byla zrušena až v roce 1959. Obdobný vývoj se jevil u zubních lékařů, kde poslední soukromá zubní ordinace byla zrušena v roce 1955. Namísto těchto soukromých ordinací bylo v roce 1952 otevřeno na moravskotřebovsku 9 obvodních zdravotnických středisek či zdravotnických obvodů, k nim pak od roku 1957 přibyly i 3 lékařské stanice. V roce 1945 nebyla prakticky žádná preventivní péče o ženy a děti. Ženy rodily v naprosté většině doma, někdy i bez odborné pomoci porodní asistentky. Úmrtnost při porodech byla vysoká, ale mnohem větší byla kojenecká úmrtnost. Zdravotní péči, jak již bylo poznamenáno, nezajišťovali však jen lékaři, ale stejně významnou roli zde měla i práce zdravotních sester. Zpočátku se většina zdravotních sester rekrutovala z řádových sester, ale postupně jejich místa zastoupily absolventky středních zdravotních škol z Brna, Svitav i Litomyšle. Po roce 1960 vznikla poliklinika v bývalé budově SNB v Moravské Třebové. Bylo zde otevřeno stomatologické oddělení, pracoviště čtyř obvodních lékařů, odborné ambulance a LSPP. Asi od roku 1965 zde byla umístěna i lékárna. Ze zákona o zdraví lidu č. 20/1966 Sb. vycházely další směrnice a vyhlášky, jimiž je řízeno zdravotnictví v tomto období. Docházelo k diferenciaci mezi nemocnicemi s poliklinikami na zařízení I., II. a III. typu. Nemocnice s poliklinikou I. typu zajišťovala vedle péče na základních nemocničních odděleních současně na své poliklinice všechny další odborné ambulantní služby, i když řada odborných lékařů do těchto ordinací dojížděla. V období let 1992 - 1997 dospěla nemocnice na vrchol v možnostech poskytování zdravotních služeb. Došlo ke snižování doby hospitalizace, zavádění nových léčebných metod a postupů, vybavování novou přístrojovou technikou a zlepšování staveb formou oprav, rekonstrukcí a novou výstavbou. V roce 1992 byla ukončena rekonstrukce s přístavbou II. nemocniční budovy, v roce 1993 oprava III. budovy a v roce 1997 byla dokončena první etapa rekonstrukce I. budovy. V roce 2000 byly vytvořeny základní předpoklady pro organizaci služeb vymezených výsledky výběrových řízení na poskytovatele akutní lůžkové péče. Mezi nejzásadnější kroky patří příprava na dokončení rekonstrukce I. budovy a její faktické zahájení stavebními pracemi. Cílem bylo vytvoření důstojného prostředí pro poskytování soustředěných zdravotních služeb ambulantního typu. Z důvodu neochoty ze strany zdravotní pojišťovny hradit lůžkovou zdravotní péči, musela být nemocnice transformována do 30.6.2004 na zařízení ambulantní s částí neakutních lůžek. Nemocnice se proto v roce 2003 přeměnila na Nemocnici následné péče Moravská Třebová. Cílem vedení bylo vytvořit podmínky v rámci neakutní lůžkové péče pro pacienty, jejichž zdravotní stav nebude možno řešit v domácím prostředí, ale z důvodu potřeby opakovaně stabilizovat zdravotní stav, bude tento druh pacientů opakovaně léčen na těchto lůžcích. Lůžka budou mít charakter lůžek pro chronicky nemocné. V roce 2009, stejně jako v letech předcházejících, se pokračovalo v modernizaci a opravách majetku nezbytného pro svoji činnost. Mezi zcela zásadní patřila oprava jedné lůžkové stanice následné péče. Touto opravou, která navázala na předchozí opravy odd. rehabilitace a odd. klinické biochemie.
Nyní je součástí areálu poliklinika, kde mají své ordinace ambulantní lékaři a radiodiagnostické oddělení ve smyslu ambulantní péče, budovy se třemi staniceni LDN o 80 lůžkách, oddělení OKB a rehabilitace. Součástí areálu je stravovací provoz a sklady materiálu. V bývalé budově polikliniky na Svitavské ulici číslo 25 se nyní nachází administrativní zázemí vedení nemocnice následné péče a základnu zde má LSPP.
Použité zdroje:
SVOBODNÝ, Petr – HLAVÁČKOVÁ, Ludmila: Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton.2004. 247 s. ISBN 80-7254-424-1, Sborník k 90. výročí založení nemocnice v Moravské Třebové. Moravská Třebová: MěstNV. 1984. 24 s., NEKUDA, Vladimír: Moravskotřebovsko;Svitavsko. Vydání první. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. 2002. 843 s. ISBN 80-7275-026-7, s. 544, Výroční zpráva nemocnice 2000
Klodnerová, Iva: HISTORICKÝ VÝVOJ LÉKÁRENSTVÍ VE VYBRANÝCH MÍSTECH REGIONU SVITAVSKA, Diplomová práce, Vedoucí práce: Doc. PhDr. František Dohnal, CSc. Hradec Králové 2011